Čistý a obnovitelný zdroj financí pro dobročinné účely

Neziskové organizace si kladou za cíl nezištně pracovat pro dobro společnosti a vytvářet tak lepší svět. Jsou však závislé na veřejných dotacích či soukromých darech a jejich činnost je proto nejistá. Ale co kdyby si pořídily „obnovitelný zdroj“, ze kterého by financovaly svou činnost? Mohou tak realizovat projekty, které se komerčním subjektům nevyplatí, přispět k výrobě čisté energie, a navíc investovat dary sponzorů tak, že se stanou obnovitelnými a téměř nevyčerpatelnými.

To byl nápad Marka Černockého, spoluzakladatele a současného ředitele obecně prospěšné společnosti Energeia. A co víc, tuto myšlenku se mu již povedlo i realizovat. Na řece Labi vybudoval malou vodní elektrárnu, která kromě čisté energie vytváří i finance pro neziskové sociální a vzdělávací programy. Vytvořil tak udržitelný systém financování prospěšných činností ze zaručeně čistého zdroje energie.

Udržitelný systém financování

Poté, co měl Marek Černocký problém ufinancovat své neziskové aktivity ve vzdělávání a popularizaci vědy, rozhodl se vyřešit ho jednou provždy vybudováním zdroje, který by zajistil stálý příjem. Malá vodní elektrárna se zdála být ideální. Již v roce 2001 našel pan Černocký na řece Labi energeticky nevyužívaný jez z roku 1974. Na investiční záměr si nechal vypracovat projekt a poté s manželkou založili obecně prospěšnou společnost Energeia, která ho měla realizovat.

Dále bylo potřeba zajistit financování projektu. Nakonec se díky dárcům povedlo do roku 2014 shromáždit téměř 10 procent z celkového objemu investice. Organizace získala také dotaci 250 miliónů z Operačního programu pro podnikání a inovace. Celková investice však dosahovala téměř miliardy korun. Na její spolufinancování byl proto nezbytný úvěr. Banky ale zprvu nevěřili, že by nezisková organizace mohla něco takového úspěšně uskutečnit a provozovat.

Pan Černocký se proto rozhodl využít finanční krize, kdy měly stavební firmy nedostatek zakázek, ale ještě dostatek financí. Nehledal proto pouze firmu, která by elektrárnu postavila, ale i zafinancovala s tím, že společnost Energeia ji splatí během prvního roku provozu. Firmu s vlastním kapitálem se nakonec najít podařilo a celá stavba tak byla dokonce levnější, než kdyby musela být financována z úvěru.

V roce 2014, po téměř patnácti letech, se podařilo vodní elektrárnu dokončit a uvést do zkušebního provozu. Stále však bylo potřeba získat finance na vyplacení stavební firmy. V tomto stádiu sice už banky začaly projektu důvěřovat, stále však nedokázaly poskytnout tak velký úvěr neziskové organizaci. A tak se za účasti právních a finančních poradců muselo vytvořit nové schéma, které umožňuje bankám financovat úvěrem projekty neziskových organizací. Díky úvěru odkoupila společnost Energeia elektrárnu a ta od února 2015 začala plnit účel financování obecně prospěšných aktivit.

Dary se stávají nevyčerpatelným zdrojem

Elektrárna dosahuje výkonu až 5,4 MW a vytváří 4,5 zaměstnaneckého úvazku. Během jednoho roku by měla vyrobit až 30 GW elektřiny. Spolu se stavbou elektrárny se opravil starý rybí přechod a k tomu se vybudovaly dva další. Přechody pro ryby byly částečně zaplacené z Operačního programu životní prostředí. Zlepšila se prostupnost jezu pro migrující vodní živočichy, což dokládají data získaná s pomocí čipování a monitoringu ryb.

Projekt vodní elektrárny, spolufinancovaný dárci, představuje unikátní systém financování neziskových aktivit. Donoři, které společnost Energeia označuje jako „bene-investory“, jíž nefinancují přímo obecně prospěšné projekty, ale jejich dary jsou investovány na pořízení, resp. splácení elektrárny. Dary se navíc díky obnovitelné energii vody zhodnocují a stávají se obnovitelnými a nevyčerpatelnými, a jsou tak stabilním zdrojem pro potřebné aktivity.

Část výnosů z prodeje elektřiny jde samozřejmě na samotný provoz elektrárny a její opravy.. Z větší části výnosů se splácí úvěr bance a zbytek je zisk. Celý zisk slouží k financování neziskových aktivit Energeia. Jedná se přibližně o 10 procent příjmů elektrárny. Ale spolu se snižováním splátek se tento podíl bude navyšovat.

Nejvíce peněz jde nyní na sociální projekty jako je dětská paliativní péče a pomoc rodinám s těžce nemocnými dětmi. Marek Černocký se také vrací ke svému původnímu záměru, proto Energeia pořádá také odborné přednášky pro veřejnost nebo se angažuje v publikační a vydavatelské činnosti.

“Když chci pomáhat, tak se to snažím dělat v co nejširších souvislostech a zahrnout do toho i finanční zdroje. Způsob jejich získávání by měl být etický a ekologický. Vodní elektrárnu jsme se rozhodli postavit, abychom měli i čistý zdroj financí. Nemůžete přece dělat dobro na jedné straně a zamořovat prostředí na straně druhé, ať už fakticky nebo morálně.”

Nikdo tomu nevěřil

Je zřejmé, že uskutečnit tento sen nebylo jednoduché. Nejdříve to vyžadovalo spoustu přesvědčování. Téměř nikdo totiž nevěřil, že nezisková organizace by mohla něco takového zrealizovat, nota bene bez potřebných odborných zkušeností a počátečního kapitálu. V době přípravy projektu se navíc snažilo několik komerčních společností získat projekt pro sebe. Pan Černocký přiznává, že za patnáct let, kdy se o projekt snažil, v něj sám mnohokrát ztrácel důvěru. Oporou však byla jak manželka a přátelé, tak různí experti, kteří během realizace projektu nezištně pomáhali.

Komplikace přicházely i při stavbě. Například když se musely řešit potíže způsobené povodní v roce 2013 nebo když v lednu 2014 došlo k protržení stěny oddělující staveniště od řeky. Naopak na jednání s místními a úřady si pan Černocký nemůže stěžovat:

“Místní byli zpočátku nedůvěřiví, ale vždy, když jsme jim vysvětlili, o co jde a proč to stavíme, tak to přijali a nebyl žádný problém. Navíc jsme jim tu udělali novou příjezdovou cestu.”

Otevírá se nový potenciál pro obnovitelné zdroje?

V tuto chvíli má Energeia poměrně stabilní přísun financí a může se tak plně soustředit na své obecně prospěšné činnosti. Současně elektrárna přispívá do energetické sítě nemalým objemem čisté energie.

Zúročit dary a udělat z nich obnovitelný zdroj finančních prostředků je ojedinělý systém financování charity, a to nejen v rámci České republiky. Marek Černocký si myslí, že by se mohl replikovat. Obnovitelné zdroje by kromě produkce čisté energie mohly produkovat zisk, kterým by se financovali veřejně prospěšné služby. Je to způsob, jak realizovat i ekonomicky méně výnosné projekty, ze kterých je zisk komerčně nezajímavý. Přesto mohou být takové projekty pro neziskovou organizaci stabilním zdrojem peněz. Financování projektu z peněžních darů totiž nevyžaduje následné splácení jistin, úroků z úvěru a profit pro investory. A zisk může být využit ve veřejný prospěch.

Pan Černocký ještě uvažuje o tom, že aspoň část vlastní spotřeby elektrárny by mohla být pokryta fotovoltaickými panely, jež by se umístily na střechu budovy. Tím by byl však celý projekt završen a veškerá další činnost už by se soustředila pouze na dobročinné aktivity.

Inspirovalo vás?