Nové zdroje energie s dávnými kořeny

Pokud platí, že vývoj se točí v kruhu a historie se opakuje, tak ves Krasíkov je toho důkazem. Oblast okolo obce má bohatou historii ve využívání vodní energie a v dnešní době se tento trend opět vrací. Pan Vladislav Kyselica zde renovuje vodní elektrárny a využívá energii řeky.

Po zprovoznění elektrárny přímo v Krasíkově se pouští do renovace další ve vedlejším Třebařově. Sám si pořídil a již 16 let používá elektromobil. Decentralizace zdrojů a energetická soběstačnost pro něj proto nabývají další rozměr. Ves je totiž poměrně vzdálená od větších měst a místní zdroj elektřiny vytváří zajímavou nabídku pro dobití kolemjedoucích elektromobilů.

Naši předci věděli nejlépe

Na Moravské Sázavě se již ve 13. století usadil řád augustiniánů eremitů. Ti zde vybudovali bohatý klášter, který je zároveň tím nejstarším na Moravě. Jejich úspěch vycházel, mimo jiné, i z toho, že využívali síly řeky a dokázali na ní vybudovat hned dva mlýny. Mlýny a náhony postupem času měnily své majitele i využití. Nakonec tradice získávání energie z Moravské Sázavy zanikla spolu s odsunem Němců.

Pan Vladislav Kyselica se již ve svých 20 ti letech začal zajímat o nevyužité zdroje vodní energie. Záhy zjistil, že to byli právě naši předci, kdo nejlépe věděli, kde a jak využívat vodní zdroje. A tak radši než stavět nové, rozhodl se, že může renovovat již zaniklé a rozpadající se vodní díla. Zprvu se pustil do renovace malé vodní elektrárny v Krasíkově, přičemž vše dělal vlastními silami a prostředky. Nejen radami mu pomáhal hlavně jeho otec.

Z opuštěného mlýna si přivezl první starou a zrezivělou turbínu a díky tomu, že byl vyučený obráběč kovů, celou jí sám zrenovoval a uvedl do provozu. Dalším velkým úkolem bylo vyčistit vyschlý náhon, který se za léta nepoužívání změnil ve smetiště. Při spuštění elektrárny se náhon nalil vodou a vytvořil velkou plochu stojaté vody. Z dříve bezútěšné krajiny se tak stalo místo kypící životem.

Později se pan Kyselica rozhodl zrenovovat ještě elektrárnu ve Hvězdonicích, tentokrát na české Sázavě. Sám ale říká, že ta už je na něj moc velká a vše je zde zdlouhavé. Nelze si s ní proto hrát tak, jako s tou v Krasíkově.

Spotřeba přímo u zdroje

Malá vodní elektrárna v Krasíkově má celkem čtyři francisovy turbíny. Jedna je dokonce z roku 1916 a stále běží a produkuje elektřinu. Podle toho, kolik je vody, se turbíny se zapínají současně nebo střídavě tak, aby byla zajištěna co nejlepší účinnost turbín. Pokud běží všechny motory najednou, můžou dosáhnout výkonu 35 kw. Pan Kyselica přiznává, že to není nějaký závratný výkon, ale přesto se tak ušetří tři vagony uhlí za rok, což je velký přínos.

Vše samozřejmě závisí na tom, kolik teče vody. Dříve to býval problém, protože po dešti se voda rychle přihnala a stejně rychle byla zase pryč. Před několika lety však řeku o něco výše proti proudu revitalizovali a vytvořili jeden z největších suchých poldrů v Evropě, kde se velké vody rozlévají.

“Hydrometeorologové to ani neví, ale voda sem nyní putuje mnohem déle. Když zaprší v Orlických horách, tak to trvá klidně i 8 hodin, než se tady zvedne hladina. Stejně tak se tady voda zdrží déle a opadne třeba až za týden. Původně se v takovém případě přihnala kalná voda plná zeminy a kamení do dvou hodin. A za tři hodiny byla zase pryč.”

Protože pan Kyselica věří, že vyrábět elektřinu na svém vlastním zdroji má smysl, rozhodl se jí i odpovídajícím způsobem spotřebovávat a před šestnácti lety si pořídil elektromobil. Auto si nabíjí všude, kde může. Má ho tedy připojený i na čistou energii i u své elektrárny, když sem přijede.

Energii nabízí zdarma i ostatním kolemjedoucím. Do budoucnosti má však v tomto ohledu velké plány. Malé vodní zdroje jsou podle pana Kyselici klíčové právě pro rozvoj elektromobility. Elektroauta je potřeba nabíjet v cíle cesty. A čím více bude zdrojů a nabíjecích stanic, tím méně bude zatěžována síť a automobily tak nebudou muset vozit příliš těžké baterie. Pan Kyselica navíc vidí v elektromobilech prostředek jak energii nejen uchovávat, ale i pomoci vyrovnávat minutové špičky napříč distribuční sítí.

Veřejnost tomu nevěří

Přesto, že pan Kyselica renovuje již jednou fungující elektrárny, nevyvaruje se řadě komplikací. Rekonstrukce elektrárny v Krasíkově se protáhla na 8 let, protože po prvních 4 letech, kdy byla stavba skoro již hotová, ji zničila povodeň a se vším se muselo začít nanovo. Pan Kyselica navíc dosud nezískal žádné dotace. Vše dělá a financuje sám, případně si půjčuje od svých přátel, kterým splácí, jakmile elektrárna vyrábí elektřinu.

Ale mnohem větší překážku vidí pan Kyselica ve veřejném mínění. Ať už se jedná o malé elektrárny nebo elektrická auta, lidé o tom mají velmi zkreslené informace a chovají k tomu nedůvěru. V takové atmosféře je pak velmi těžké prosadit projekty, a to i přesto, že fungují lépe než by kdo čekal. Zpočátku byli vůči renovacím podezíraví i místní. Nyní však vidí, jaké výhody elektrárna přinesla, a jsou především rádi za novou vodní plochu.

Nejvíce těží příroda

Pan Kyselica nevyužívá pouze své znalosti při zpracování kovů a technické rady svého otce. Mnohé se naučil i od místního již zesnulého mlynáře. Vodní elektrárna je totiž především o vodě. Náhon pozitivně ovlivňuje řeku a dokáže se i sám ochránit proti přívalovým vodám plným ledu a kamení. Nad tokem je klapka, která se samovolně zvedne podle síly řeky a ochrání tak elektrárnu a především její turbíny. Znovu zprovoznění elektrárny má na řeku a zdejší lokalitu úžasný vliv. Vodní elektrárny a jejich náhony zpomalí nebo zastaví tok vody v rameni a podpoří její vsakování. Mnohem více vody se tak dostane do okolí a lépe se načerpají i spodní vody. To vidí pan Kyselica jako ten největší přínos, který elektrárna mimo jiné přináší. Zadržování vody v krajině bude totiž stále důležitějším faktorem, který zatím zůstává nedoceněn.

Když je sucho, nechá pan Kyselica svůj náhon zcela napuštěný a náhon slouží jako útočiště pro vodní život. Kdyby náhon úplně vypustil, po pár hodinách by všechna voda odtekla a situace by byla stejná jako předtím. Ve chvíli, kdy se průtok vody v řece zase zvedne, díky náhonu se do pár dní obnoví život i v celém zbytku řeky.

Ještě více lokální energie

Pan Kyselica má za sebou spoustu práce, ale před sebou možná ještě více. Rozhodl se totiž zrenovovat třetí elektrárnu pár kilometrů proti proudu Moravské Sázavy. Tedy na místě, kde si mniši postavili svůj první mlýn již v roce 1273. Nejdříve však musí vyčistit a opravit 2500 metrů dlouhý náhon. Až se zde řeka znovu rozteče, bude protékat pod nejstarším akvaduktem u nás, který zde mniši vybudovali, aby umožnili překřížení řeky s Třebařovským potokem. Spoustu práce a peněz bude vyžadovat i obnova samotné budovy elektrárny. Elektřina se začne vyrábět až za několik let.

Další projekt, pro který se pan Kyselica nadchl, je vybudování rychlo-nabíjecích stanic pro majitele elektromobilů. Ti si přímo u vodních elektráren budou moci nabít auta čistou elektřinou. Pan Kyselica potřebuje na projekt získat prostředky z evropských fondů. Není však jisté zda se taková aktivita v konečném výsledku vyplatí, protože pokud bude svou elektřinu prodávat sám a napřímo, nemůže již počítat se současnou cenou za výkup přebytečné energie.

Přiblížil by se tím o další krůček k realizaci své představy, kterou má již od mládí:

“Decentralizovaná energetika a malé zdroje budou mít v budoucnu stále větší význam pro zajištění místních energetických potřeb.”
Inspirovalo vás?