Od potravinové k energetické soběstačnosti

Biofarma Slunečná leží na samotě v malebné krajině na okraji Národního parku Šumava. Vše zde vypadá tak nějak přirozeně. Hosté, kteří jsou zde ubytovaní, nebo si přišli jenom koupit sýry, se pomalu prochází po dvoře a sledují kozy a ovce i nadšeně pobíhajícího ovčáckého psa. A přesto, že zaměstnanci farmy zrovna pilně plní své každodenní úkoly, panuje zde především klid.

Majitel farmy pan inženýr Pavel Štěpánek je na první pohled člověk na svém místě a to i přesto, že vyrostl v Ostravě a poté se dlouhá léta živil jako fotograf cestovního ruchu na volné noze. Jeho práce ho zavedla například do Izraele nebo New Yorku. Nakonec se ale rozhodl vybudovat soběstačnou farmu na Šumavě. Postupem času zde nainstaloval fotovoltaické panely, tepelné čerpadlo a kotel na biomasu. Tím však ani zdaleka nekončí. Naopak má spoustu dalších nápadů a jednou by se chtěl úplně odstřihnout od sítě a stát se tak energeticky nezávislým.

Především soběstačnost

Pan Štěpánek projížděl Šumavou v roce 1995. Do této krajiny se zamiloval a už tady zůstal. Usadil se na rozvalinách bývalé farmy Slunečná a znovu ji celou vybudoval. Již od počátku se snažil dělat vše tak, aby nešel proti přírodě, ale naopak s ní při své činnosti spolupracoval. Právě proto hospodaří na 80 hektarech jako biofarmář. Farma má svou vlastní sýrárnu a jatka. Jeho hlavními produkty jsou býčí maso a ovčí a kozí sýry, které konzumuje především jeho vlastní rodina a hosté. Pouze to, co je navíc, je následně prodáváno zákazníkům, kteří si sem pro výrobky rádi zajedou.

Jak sám rád zdůrazňuje, největší motivací pana Štěpánka je soběstačnost. Každý by měl přesně vědět, co jí a co pije. Ze zásob, které vytvoří, dokáže jeho rodina přežít celou zimu. Není proto divu, že podobně jako o potravinách přemýšlí i o energii.

Již v devadesátých letech měl na střeše 4 termické panely. A jelikož tehdy žil ve vsi Slunečná sám, jednalo se o obec s nejvíce slunečnými panely na obyvatele. A jakmile mu jeho hosté začali vyprávět o možnosti nainstalovat si fotovoltaické panely na střechu a vyrábět si tak vlastní elektřinu, pan Štěpánek příliš dlouho nečekal a začal směřovat také k soběstačnosti energetické. Jakmile bylo jasné, že obnovitelné zdroje jsou ta správná cesta, začali na farmě přibývat další. Nyní tak pan Štěpánek využívá dva oddělené fotovoltaické panely, solární kolektory, kotel na biomasu a tepelné čerpadlo typu země-voda.

Je potřeba sladit výrobu a spotřebu

Snad žádná budova na farmě neslouží pouze jednomu účelu. Důkazem je vernisáž fotek z Izraele, které byly vystaveny nejen v patře nad jídelnou pro hosty, ale i ve chlívě, kde přezimují kozy. A podobné to je i se seníkem. Pro solární panely totiž neexistuje příhodnější místo než obrovská plocha střechy seníku natočená na jižní stranu tak, aby se v ní seno co nejlépe sušilo.

Solární panely na střeše seníku mají celkový výkon 29,8 kW. Ty jsou ještě doplněny dalšími panely s výkonem 12,5 kW. Teoreticky by tak panely dokázaly pokrýt celkovou spotřebu celé farmy a to i přesto, že její spotřeba není vskutku malá. Výroba sýra a především jeho uchovávání je totiž poměrně dost energeticky náročné a to samé platí i pro ubytování hostů na farmě. Farma často posílá přebytky energie do sítě a jindy zase energii nakupuje.

Na tom musíme ještě nějak zapracovat Pavel Štěpánek

Na farmě se však nevyrábí pouze elektřina, ale i teplo. V jednotlivých místnostech jsou samozřejmě krby a kamna. Hned tři budovy včetně ubytovny hostů a výrobny sýrů jsou však ještě napojené na kotel na štěpku. Kotel je totiž mnohem efektivnější a vyžaduje mnohem méně obsluhy. Čtvrtá budova je od komplexu vzdálenější a má proto své vlastní tepelné čerpadlo se třemi vrty, které bylo jedním z prvních v naší republice. Nakonec střecha obytné budovy je již také pokrytá a to solárními kolektrory, které mají za úkol dodávat ubytovaným hostům teplou vodu.

Obnovitelné zdroje vydělávají přesto, že to nebylo prvotním cílem

Nejtěžším úkolem při realizaci takových projektů je překonávat hlavně sám sebe a být o svém cíli přesvědčený. Obdobný, ale mnohem větší projekt, se pokusil zrealizovat i v sousední obci. K jeho realizaci však nakonec nedošlo právě kvůli tomu, že v něj místní nevěřili.

Pan Štěpánek se nám svěřil, že fotovoltaické panely zpočátku ani nebyly myšlené jako investice. Jejich instalace byla logickým vyústěním snahy o soběstačnost. Vidina nezávislosti na velkých dodavatelích energie a centrálních rozhodnutích obecně je pro něj hnacím motorem pro pokračování v zavádění obnovitelných zdrojů na své farmě.

Ale teď Pan Štěpánek přiznává, že panely nejen že se sami splatí, ale zároveň poměrně dobře vynáší a jsou tak dobrým příjmem, se kterým se daří splácet úvěry nebo jej dále investovat. Život na farmě s nekonečným seznamem úkolů a řadě strastí je tak teď mnohem jednoduší.

“Musím říct, že díky panelům se mi teď i lépe dýchá” Pavel Štěpánek

Nakonec se od sítě úplně odstřihnout

Pan Štěpánek se vždy rád pouštěl do nových experimentálních projektů a byl tak i průkopníkem nových cest. Příkladem může být tepelné čerpadlo nebo termické panely z 90. let. A velké vize má i nyní. Nevyrovnanost výroby a spotřeby energie chce řešit ukládáním energie. V současnosti tak testuje ukládání energie v obrovské vodní nádrži. Nakonec to však přece jenom vypadá spíše na pořízení bateriového úložiště.

Pro své hosty vytváří přírodní biotop na koupání, od kterého si slibuje i zlepšení mikroklimatu. Vodu by chtěl navíc využít i na výrobu elektřiny. Mohl by tak vykrýt výpadky fotovoltaických panelů způsobených bleskem, tuhými mrazy nebo bohatou sněhovou nadílkou. Velké ušetření energie si slibuje rovněž z nízkoteplotního vytápění, kdy nebude potřeba vytápět z radiátorů vysokých teplotách, ale jako zdroj tepla může sloužit třeba i celá stěna.

Není proto velkým překvapením, že jeho cílem je stát energeticky soběstačným. A až to jednou bude možné, rád by se odstřihnul od sítě úplně a soustředil se tak pouze na svoji farmu. Pan Štěpánek totiž věří, že právě decentralizace zdrojů je jediný pro budoucnost smysluplný koncept. Kdyby i ostatní obyvatelé Šumavy vyměnili uhelné kotle za obnovitelné zdroje a stali se aspoň částečně soběstačnými, dýchalo by se panu Štěpánkovi lépe nejen obrazně ale i doopravdy.

Na závěr pan Štěpánek ještě dodává:

“A taky mám 3 děti! Sedm let, tři roky a sedm měsíců. Tak teď už to všechno dává smysl, ne?”
Inspirovalo vás?